Jdi na obsah Jdi na menu
 


HOŘČÍK

 

Význam hořčíku pro lidský organismus je nezastupitelný. Dostatečné množství hořčíku v organismu má kladný vliv na celou řadu biologických pochodů, účastní se několika stovek metabolických reakcí, je nepostradatelný pro metabolismus vápníku a  draslíku podílí se na syntéze řady proteinů a  DNA. 

Dostatečný příjem hořčíku v potravinách podporuje srdeční činnost, trávení a motilitu střev. Hořčík je nezbytnou součástí stravy diabetiků. Mezi potraviny s vysokým obsahem hořčíku patří zejména luštěniny, špenát , mák, kvasnice nebo ořechy, velmi vysoký obsah hořčíku má káva.

 

 

 

Tabulka zobrazuje abecední seznam vybraných potravin bohatých na hořčík: 

Potravina Obsah Mg [mg.kg-1]
ananas 100 - 140
artyčok 600
banány 310 - 420
brambory 200 - 320
brokolice 200 - 240
cibule 70 - 160
čaj černý 770
čočka 2500
čokoláda mléčná 590 - 710
datle 400 - 430
droždí 2300
fazole 230 - 1800
hlávkový salát 150 - 290
hrách 1100 - 1300
hrášek 380 - 410
chléb celozrnný 230 - 550
jablka 35 - 70
jahody 120 - 170
játra vepřová 220 - 260
jogurt 140
káva pražená 2400
květák 140
mák 3900
maliny 200 - 220
mandle 2500
maso hovězí 170 - 250
maso telecí 250
maso jehněčí 230
maso kuřecí 130 - 290
maso slepičí 230
maso vepřové 80 - 220
med 80
mléko plnotučné 110 - 140
mouka pšeničná 210 - 1300
mrkev 180
pohanka 1600
pomeranče 110 - 140
pšenice 700 - 1500
rajčata 110 - 180
rybíz červený 160
ryby 140 - 310
rýže loupaná 260 - 430
sója 2400 - 2500
sýry 170 - 550
špenát 420 - 770
tvaroh 90
vaječný bílek 110
vaječný žloutek 140 - 150
vejce slepičí 120 - 140
vlašské ořechy 1300
zelí 120 - 230

 

Vstřebávání

 

 

Tělo dospělého člověka obsahuje 25 – 40 g Mg, zejména vázaného na krystaly hydroxilfosforečnanu vápenatého v kostře, z měkkých tkání nejvíce hořčíku obsahuje slinivka břišní, CNS, kosterní svalstvo a játra.

 

Vstřebávání hořčíku ze stravy probíhá nejvíce v tenkém střevě, méně pak v žaludku a tlustém střevě, a je kladně ovlivňováno dostatečným množstvím vitamínu D a slenu v organismu. Naopak  zinek a zejména alkohol resorpci hořčíku výrazně zpomalují. Vstřebávání hořčíku negativně ovlivňují také některé běžné potraviny, např. cukr, bílá mouka, tuky, uzeniny nebo mléčné výrobky. Účinnost vstřebávání ze stravy činí u zdravého člověka 40 – 50%. Přibližně 70% přebytečného magnesia je z těla vyloučeno stolicí, zbytek močí, při intenzivním pocení se část vylučuje také potem.

 

Nedostatek hořčíku

 

Nedostatek hořčíku v organismu (hypomagnezémie) může způsobit poruchy metabolismu  sodíku, 

draslíku, vápníku a fosfátů. Hlavní příznaky nedostatku hořčíku bývají bolesti hlavy, slabost, migréna, zhoršená koncentrace, nervozita, strach, deprese, bolest za hrudní kostí, tachykardie nebo poruchy srdečního rytmu.

 

 

 Nadbytek hořčíku v organismu (hypermagnezémie) je obvykle způsoben chronickým selháním ledvin, neléčeným diabetem nebo dlouhodobým užíváním laxativ. Předávkování hořčíkem může být občas způsobeno nepřiměřeným užíváním potravinových doplňků s vysokým obsahem magnesia. Hlavními příznaky předávkování jsou zejména nízký krevní tlak, paralýza dechu nebo poruchy střevní peristaltiky.

 

 

Doporučené dávkování

 

 

 

 

Doporučená denní dávka (DDD) hořčíku pro novorozence činí 50 mg, pro děti do věku jednoho roku se DDD hořčíku zvyšuje na 70 mg, pro děti v předškolním věku je doporučováno 150 - 250 mg denně, v adolescenci by se měl denní příjem pohybovat mezi 250 - 350 mg. U dospělého člověka by měla denní doporučená dávka činit 300 - 450 mg.

 

 

 

V těhotenství se potřeba hořčíku zvyšuje o 15 – 20%, během kojení o 20 – 25%. Ve stáří je doporučováno 300 – 400 mg hořčíku denně.

 

 


 

 

Zdroje

 

  • MAUGHAN, R. J.; BURKE. L. M. Výživa ve sportu. Příručka pro sportovní medicínu. Praha: Galén, 2006. 311 s. ISBN 80-7262-318-4.
  • ORNSTOVÁ, M. Makroelementy ve výživě. Brno: Masarykova Universita, Fakulta sportovních studií, 2008. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Jana Juříková, Ph. D.
  • On-line databáze složení potravin ČR, verze 2.11. In: Centrum pro databázi složení potravin. Ústav zemědělské ekonomiky a informací a Výzkumný ústav potravinářský Praha[online]. 2011 [cit. 2012-10-02]. Dostupné z: http://www.czfcdb.cz
  • VELÍŠEK, Jan. Chemie potravin 2. Tábor: Ossis, 2002. ISBN 86659-00-3.